Historie

Hořičky se připomínají poprvé v r. 1357 jako samostatné zboží rytíře Ludgera z Hořiček, Mečov k r. 1540, Křižanov k r. 1527. Na počátku 15. století se staly Hořičky součástí litobořského panství a později patřily k panství Rýzmburskému. Spolu s ním se staly až do r. 1848 součástí náchodského panství, kdy se staly katastrální obcí s připojenými obcemi Chlístov, Kalousov, Nový Dvůr a Posadov. Hořičky jako větší obec se staly střediskem pro okolí, koncentrovaly se zde potřebné služby, škola, farní škola již v 17. století. Koncem 19. století byla zřízena obecná škola pětitřídní, v r. 1920 škola měšťanská a dále obchody, sanatorium pro napravování zlomenin, poštovní úřad, četnická stanice a záložna. Barokní kostel sv. Ducha byl vybudován v letech 1714-15 na místě původního gotického. Uvnitř jsou umístěny zajímavé náhrobní kameny. V letech 1825-29 byla přistavěna zvonice.
 
Vyhlášená je dvoudenní hořičská pouť na Svatodušní svátky. Obec díky svému položení byla vyhledávaným letoviskem již v 19. století, kdy sem zajížděla řada zajímavých osobností. Působil zde proslulý léčitel zlomenin Antonín Pich (1795-1865), moderní metody léčby chorob kostí a kloubů zavedli ve svých léčebných sanatoriích MUDr. Alois Kutík (1857-1931) a MUDr. Kašpar Rosa (1844-1930).

Zapsané kulturní památky: kostel sv. Ducha se zvonicí a ohradní zdí, fara čp. 1.

Ukázka z brožury "Hořičky, z historie obce a školy" vydané k příležitosti 100.výročí postavení nové školní budovy a 120.výročí sboru dobrovolných hasičů.

Hořičky na Wikipedii