IMG

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
Vánoční tvoření
30 1 2 3 4 5 6

Fulltextové vyhledávání

Vyhledat v katalogu

Parametrické vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Stručná historie obce Hořičky

Podkrkonošská obec Hořičky, rozložená v pestré krajině Náchodska nedaleko Babiččina údolí, se pyšní bohatou historií spjatou s významnými šlechtickými rody, duchovní tradicí i evropsky proslulým léčitelským uměním.

Od nejstarších písemných zpráv po novověk

První písemná zmínka o Hořičkách pochází z roku 1357, kdy je obec připomínána jako farní ves a samostatné zboží rytíře Ludgera z Hořiček. Původní staročeský název Horziczka označoval malou horu či hůrku. Během staletí se zde vystřídala řada významných držitelů a rodů – od pánů z Rýzmburka a Chlumu přes Žehušické z Nestajova, Smiřické ze Smiřic a Trčky z Lípy až po rody Piccolomini, vévodu Petra Kuronského, jeho dceru Kateřinu vévodkyni Zaháňskou či princovský rod Schaumburg-Lippe.

Dnešní obec tvoří pět historických sídelních celků. Nejstarší místní částí je Chlístov, poprvé písemně doložený roku 1400 a v 18. století proslulý místním kovářstvím. Následují Křižanov (1527), Mečov (1540) a osada Nový Dvůr (1790), která vznikla na místě bývalého poplužního dvořiště.

Architektonické a duchovní památky

Historickým i duchovním srdcem obce je barokní kostel sv. Ducha. Původní gotický farní chrám byl v letech 1714–1715 nahrazen novou barokní stavbou, k níž v letech 1825–1829 přibyla věžová zvonice. K nejcennějším památkám v interiéru patří renesanční cínová křtitelnice z roku 1600 od královéhradeckého zvonaře Jana Nebřehovského, věnovaná Petrem Strakou z Nedabylic. Duchovní areál doplňuje klasicistní kamenná fara z roku 1800.

ZvoničkaKostel

Evropsky proslulá léčitelská tradice

V 18. a 19. století získaly Hořičky věhlas daleko za hranicemi Čech díky unikátní rodové tradici lidových napravovačů zlomenin a kloubních úrazů – rodině Pichových, lidově zvaných Pechanci. Nejslavnější z nich, Antonín Pich (1795–1865), ošetřil za svou praxi přes 20 000 pacientů z celé Evropy a roku 1853 obdržel od císaře Františka Josefa I. zlatý záslužný kříž. Na tuto tradici navázal roku 1884 MUDr. Alois Kutík, který v obci vybudoval moderní ortopedické sanatorium.

Pich

Kultura, spolkový život a osobnosti

Hořičky byly odnepaměti centrem vzdělanosti a spolkového života celého okolí. Farní škola je doložena již k roku 1680, první samostatná školní budova byla postavena roku 1788 a současná historická školní budova pochází z roku 1901. Již v roce 1846 byla v obci založena jedna z nejstarších veřejných knihoven v regionu. Od roku 1869 zde působili divadelní ochotníci, jejichž vzácností je historická malovaná opona s vedutou obce z roku 1870.

V letech 1867–1871 trávil v obci prázdniny básník Julius Zeyer, na jehož pobyt upomíná pamětní deska z roku 1931. V roce 1881 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a roku 1899 tělocvičná jednota Sokol. Oblíbeným cílem vycházek je Barunčina vyhlídka, zřízená v roce 1966 na okraji lesa Vejroviny.

Moderní doba a obecní symboly

Ve 20. století prošly Hořičky postupnou modernizací – v letech 1925–1928 byl vybudován Úpský skupinový vodovod, v roce 1925 zavedena elektrifikace i pravidelná autobusová doprava. V roce 2012 byly obci oficiálně uděleny obecní symboly (znak a vlajka) vycházející z historické pečetě z 1. poloviny 19. století. Zobrazují bílou holubice se zlatou pětilistou ratolestí a stříbrným křížem na zeleném štítě nad stříbrnou horou, což odkazuje k farnímu patronátu kostela sv. Ducha i samotnému názvu obce.

 

Zapsané kulturní památky: kostel sv. Ducha se zvonicí a ohradní zdí, fara čp. 1.

Ukázka z brožury "Hořičky, z historie obce a školy" vydané k příležitosti 100. výročí postavení nové školní budovy a 120. výročí sboru dobrovolných hasičů.

Hořičky na Wikipedii